Slovem zboží označujeme věci vyráběné pro potřebu lidí, stávající se předmětem směny, koupě nebo prodeje. Tento význam však slovo zboží dostalo až v moderní době. Staročeské slovo sbožie znamenalo majetek, jmění, statek, bohatství, blahobyt a také moc, štěstí a zdar. Když se v nějakém  historickém románu dočteme, že šlechtic se odebral na své zboží, znamená to, že odjel na svůj statek. A když se dozvíme, že nějaké česká vesnička se jmenuje pro nás kuriózně Zboží, znamená to jen, že ji kdysi nazvali prostě statek.

Ten, kdo měl velké zboží, tedy majetek, jmění a také moc, byl bohatý. Slova zboží a bohatý jsou jazykově příbuzná a ještě je to na nich aspoň trochu vidět. Stejně jako na slově ubohý  – původně nemající žádný majetek, žádné zboží –  je vidět, že je příbuzné jak se slovem zboží, tak s výrazem bohatý. A všechna tato tři slova mají ještě dalšího příbuzného, tentokrát opravdu překvapivého, totiž slovo bůh.

Výraz bůh, stejně jako slova, o kterých jsem zatím mluvil, mohou odborníci sledovat hluboko do jazykové historie, až do dávné indoevropštiny. Staroindické bghava, které vzniklo stejně jako slovanské bog z nějakého indoevropského kořene, znamenalo „dávající výživu, dávající bohatství, dávající majetek, moc“.

Bůh je ten, kdo dává bohatství, staročesky zboží.