Stříbro

Při putování za jazykovým zákulisím slova stříbro se dostaneme leckam. Například do Argentiny, také do gótského vězení v Římě, mezi středověké Araby, k Jidášovi  a ke kolébce výrazu argument.

Stříbro je obvykle jednomocný prvek, bělolesklý, dobře leštitelný, měkký, velmi tažný ušlechtilý kov. Jeho mezinárodní pojmenování zní argentum, značka je Ag. Stříbro je nejlepší kovový vodič tepla a elektrického proudu, je nerozpustné v kyselině sírové a lučavce královské, odpradávna to byl nejpoužívanější kov na šperky. Používá se také na mince, příbory, chirurgické a vědecké nástroje. Ročně se prý naší planetě vyrobí asi 13 tisíc tun stříbra.

Slovo stříbro je všeslovanské, polsky se mu říká srebro, rusky serebró, srbsky a chorvatsky srébro, také v pobaltských jazycích jsou podobná slova sidabras a sidrabs, Gótové stříbru říkali silubr, německy se říká Silber a anglicky silver. Jiné jazyky, například románské, však tomuto kovu říkají úplně jinak, takže se slovem stříbro je to nejspíš tak, jak píše Jiří Rejzek ve svém slovníku. Nejprve upozorňuje, že  „Původ slova není jasný, nelze ani rekonstruovat výchozí podobu.“ A pak  konstatuje: „Nejspíš jde o prastarou baltsko–slovansko–germánskou výpůjčku z nějakého předindoevropského jazyka, možná přes neznámého prostředníka z asyrského šarpu téhož významu.“ A nakonec etymolog dodává: „Dosti podobné je i baskické zilar téhož významu.“ Takže slovo stříbro má nejspíš hodně exotický původ a jeho možná souvislost s baskičtinou, jedním z nejzáhadnějších evropských jazyků, nepříbuzným s žádným jiným, mu dává punc slova přicházejícího snad přímo z temnot.

Výraz stříbro se objevuje například v přísloví Mluviti stříbro mlčeti zlato. Jeho smysl je zřejmý: obvykle je lepší nebo snad výhodnější mlčet než mluvit. Mlčení je cennější než mluvení, stejně jako je zlato cennější než stříbro. O výhodnosti mlčení věděli už za antických dob. Cato má například dvojverší, které v překladu zní „Z mlčení nevzejde škoda, z mluvení bývá však zle“. Pět set po Kristu stejnou myšlenku vyjádřil římský rétor a spisovatel Valerius Maximus slovy: „Už se mi stalo, že promluvení mrzelo, ale nikdy mě nemrzelo, že jsem mlčel.“ Ve stejné době žil i filozof Boëthius, a ten je autorem věty, která se dosud užívá. „Kdybys mlčel, zůstal bys filozofem.“ Boëthius s tím měl své zkušenosti, ta slova napsal ve vězení, kam se dostal za to, že příliš mluvil – totiž proti gótské nadvládě nad tehdejším Římem. My, kteří známe filozofův osud až do konce, bychom ho mohli opravit slovy: Kdybys mlčel, nebyl bys popraven.

Přísloví v podobě Mluviti stříbro mlčeti zlato však nepochází z antických dob, podle Václava Flajšhanse přišlo do evropských jazyků z francouzštiny a jako první ho použil Antoine Rivarol, francouzský filozof, spisovatel a novinář, mimo jiné autor díla Rozpravy o všestrannosti francouzského jazyka. Žil koncem 18. století za Velké francouzské revoluce. Ostatně právě před touto revolucí Rivarol uprchl do Berlína, kde zemřel. Přestože přísloví Rivarol v moderní době použil jako první, nebyl přímo jeho autorem, Flajšhans píše že „čerpal z pramene původně arabského“; arabské přísloví bylo známo už v 16. století.

Vzácný kov česky zvaný stříbro se také vyskytuje ve slovním spojení rodinné stříbro, které u nás bylo velmi frekventované na počátku devadesátých let, v době počínající ekonomické transformace. S oblibou ho užíval tehdejší ministr Tomáš Ježek, myslím, že do všeobecného oběhu ho přímo zavedl právě tento jeden z našich jazykově nejnadanějších politiků. Tenkrát převládlo přesvědčení, které dnes už pokládají za chybu i socialisté, že rodinné stříbro, tedy podniky jako Plzeňský prazdroj, Karlovarský porcelán, plzeňská Škodovka, by neměly přijít do rukou zahraničního kapitálu, že by je měl spravovat kapitál český.  Možná by stálo za studii, do jaké míry právě to, že bylo nalezeno tak přesné a zajímavé pojmenování pro slavné české podniky s dlouhou tradicí, způsobilo, že se naše reforma zpomalila.

Slovní spojení rodinné stříbro Tomáš Ježek nevymyslel, používalo se už dlouho jako pojmenování skutečného rodinného stříbra,  hlavně  talířů, příborů a jiného jídelního náčiní ze stříbra, souborů předmětů, které se v rodinách dědily a ochraňovaly, hlavně cídily, protože to je u stříbra nutné. Tomáš Ježek však nevymyslel ani obrazné použití tohoto slovního spojení v oblasti ekonomiky. Převzal ho z angličtiny, kde existuje od roku 1985, kdy ho poprvé v podobě sell of the family silver, výprodej rodinného stříbra, použil Harold Macmillan ve vystoupení proti politice privatizace národních podniků, kterou prosazovala M. Thatcherová.

V úvodu jsem slíbil Argentinu a do tohoto  jihoamerického státu se dostaneme, když si připomene, co jsem také říkal v úvodu, že mezinárodní pojmenování kovu, kterému my říkáme stříbro, Němci Silber a Angličané silver, zní argentum. Jde o pojmenování latinské, které vychází ze slovesa arguere, leštit, dělat jasným a od toho také dokazovat. S významem leštit souvisí pojmenování stříbra, které je třeba čas od času leštit, aby vypadalo, jak vypadat má, s významem dokazovat pak souvisí výraz argumentum, tedy důkaz či důvod, náš argument.

Takže argument je slovo jazykově příbuzné s pojmenováním Argentina, protože tento stát dostal své jméno podle latinského argentum, stříbro, původně lesklý či vyleštěný kov. Z toho bychom mohli logicky vyvodit, že Argentina má velká naleziště stříbra, když se podle tohoto drahého kovu jmenuje… Ne, není to tak, Argentina není, a ani nikdy nebyla zvlášť bohatá na stříbro. Jméno země vzniklo jinak, poněkud kuriózně. Může za to jeden ze španělských dobyvatelů Jižní Ameriky Sebastian Cabot, který roku 1526 nazval velkou řeku, u které s indiány směňoval stříbro, jménem Rio de la Plata, což španělsky znamená Řeka stříbra. Ani u této řeky nebyla naleziště stříbra, indiáni si sem vzácný kov přinesli zdaleka.  Řece však už to jméno zůstalo a podle ní pak Argentinci roku 1826 pojmenovali – ne španělsky, ale latinsky – svůj nezávislý stát. Možná Argentinci zvolil latinu proti své rodné španělštině proto, že se právě osvobodili od španělské nadvlády.

Původ spojení třicet stříbrných, kterým obrazně pojmenováváme odměnu za zradu, je myslím známý. Právě třicet stříbrných, tedy stříbrných peněz, dostal Jidáš jako honorář za to, že udal Ježíše. Odborníci vědí, že v té době částka třiceti stříbrných měla hodnotu měsíčního platu zemědělského dělníka. Myslím, že dnešní jidášové si nechávají platit víc.

Na závěr sloveso vystříbřit se, které používáme ve významu vyjasnit se. Přestože stříbro je kov skoro bílý, tedy dalo by se říct jasný, o stříbro tu vlastně nejde. Je to jen zkomolení, možná žertovné zkomolení, každopádně už dávné zkomolení starého slovesa vytříbit, které má význam nejen zušlechtit, zdokonalit, ale také vyjasnit, stát se srozumitelným.