Bašta

V češtině máme dvě bašty. První je podle Slovníku spisovného jazyka českého „to, co poskytuje ochranu, obranu, oporu, pevnost“, což vychází z původního významu slova bašta, totiž „vpřed vyčnívající věžovité hradební opevnění“. Rovněž pojmenování domku porybného a od něj dnes rybářských restaurací slovem bašta vychází z původního významu „opevnění“.  Všechno je to z italského bastia stejného významu, které vzniklo ze slovesa bastire, stavět. Toto italské slovo nemá latinský původ, jak je u italských slov obvyklé, ale pochází z germánského bastjan, stavět, původně však plést z lýka. Lýko se dnes německy řekne Bast.

Ale máme ještě jednu baštu. Totiž výjimečně dobré jídlo a z toho pak jakýkoliv kladný, dobrý požitek či zážitek. „Je to bašta,“ můžeme prohlásit, když jsme zbaštili dobrou večeři, ale třeba i po celodenním pobytu někde na mořské pláži. O původu této bašty odborníci vědí jen málo. S určitostí říkají jen jediné: Původ slova bašta ve významu dobré jídlo je úplně jiný než původ bašty jako opevnění, ty dvě bašty spolu nemají nic společného, jen náhodou stejně znějí.

Bašta jako pojmenování dobrého jídla a od toho i jiných příjemných zážitků se sice vyskytuje jen v češtině, ale pravděpodobně je to slovo přejaté. Někteří odborníci říkají, že slovo bašta se do mluveného jazyka rozšířilo ze zlodějského argotu a že snad má původ v romštině. Spíš je to ale tak, že tato bašta je rovněž z italštiny, v tomto případě ze slova pasto, jídlo. Z italského pojmenování pochází i v češtině užívaný výraz antipasta, původně předkrm. Z pasto však kupodivu nepochází náš výraz pasta; ten je z italského slova pasta.

Comments are closed.