Tragédie

Běžně slovo tragédie používáme ve významu neštěstí, pohroma; také nečekaná či silně nespravedlivá prohra ve sportovním utkání se poněkud přehnaně označuje slovem tragédie. V obecném povědomí je i to, že se tak říká i divadelnímu žánru, pro který máme sice český, ale nepoužívaný výraz truchlohra. Divadelní tragédie je dramatické dílo zobrazující nesmiřitelný konflikt, který zpravidla končí záhubou, smrtí hlavního hrdiny. Tragédie, vedle komedií, znali už staří Řekové, kteří divadlo – se dá říct – vynalezli. Historie dokonce ví, kdy a jak to, čemu dnes říkáme divadlo, vzniklo.

Ve starém Řecku se v 6. století před Kristem konaly slavnosti na počest boha vína Dionýsia, při nichž soutěžily sbory, tehdy se říkalo chóry, zpěváků. A jednou, snad v roce 533 nebo možná 536, básníka Thespida napadlo nechat mezi jednotlivými čísly chorů vystoupit sólového herce, aby vyplňoval mezery mezi vystoupeními a vstupoval do dialogu s vedoucím chóru… Moc se to líbilo, Thespis soutěž tenkrát vyhrál, a tak se to začalo napodobovat. Místo herce přišli na jeviště dva, pak tři. A divadlo bylo na světě.

Ale toto heslo je o tragédii. Tragédie je první divadelní žánr, až po něm vznikla komedie. Tragédie je žánr chmurný a závažný, ale když si jeho řecké pojmenování tragodia přeložíme, asi se neubráníme úsměvu. Doslovný překlad totiž zní – kozlí zpěv, protože tragos je řecky kozel a ódé znamená zpěv. Kozlové se do názvu tragédie dostali proto, že v prvních tragédiích často vystupovali nezbední, prostopášní a někdy zlí lesní duchové, satyři, které si staří Řekové představovali podobné kozlům, a tak se při jejich ztvárňování převlékali do kozlích kůží.