Můra

Spojením „tlačí mě noční můra“ nebo „tlačí mě to jako noční můra na prsou“ popisujeme stav strachu, hrůzy či přímo děsu, který nás někdy přepadá v noci, ve spánku. Povíme si, co mají s tímto nepříjemným stavem společného můry, noční motýli, kteří jsou zjevně neškodní, pro některé lidi dokonce i krásní, a hlavně tak lehcí, že i kdyby na nás v noci sedali, o nějakém tlačení na prsou by nemohla být řeč.

Všechno to má velmi dávné kořeny v dobách, kdy staří Slované vlastně žili ve společnosti různých démonů, přízraků, příšer a bůžků. Jednomu druhu těchto bytostí říkali mory a také mary, morky, zmory a třeba sanimorky. Tato strašidla byla noční, byly to vlastně duše zlých lidí, které obcházely spící a tlačily je na prsou. Podle této své charakteristické činnosti – tlačení – se také jmenovaly. Starý indoevropský kořen mer-, který znamenal tlačit, dřít, se objevuje nejen ve slovanském mora, ale také třeba v anglickém nightmare, noční sen. Ze stejného kořene pak pocházejí i naše slova mřít, smrt, mrtvý, mor, mord a mrcha.

Duše zlých lidí na sebe braly různé podoby – ptáků, myší, hadů, stínů a především motýlů. Motýli jako sídlo zlých duší byli zvlášť oblíbení, což dokazuje i pojmenování jednoho z našich nejkrásnějších motýlů jménem babočka, tedy vlastně čarodějnice, baba Jaga. Spojení mory a noční motýli bylo tak silné, že nočním motýlům se prostě začalo říkat mory, a v moderní češtině pak můry.

A neměl bych zapomenout na muří nohu, ta také patří do příbuzenstva. Dnes se muří noha říká čmáravému, nečitelnému podpisu. Původně však šlo o magické znamení, které mělo před můrami, tedy morami, chránit – byl to pětihrotý trojúhelník nakreslený jedním tahem, což mělo vyjadřovat pevnost a neochvějnost.

Comments are closed.