Palma

Zde se dozvíme, jak souvisejí palmy s odměnami advokátům. Než proberu jazykové zákulisí slova palmy, čímž dojdu k advokátům, ocitujme si z encyklopedie, že palmy  jsou: „Většinou vysoké štíhlé stromy, význačné pro mořská pobřeží a ostrovy tropů a subtropů, pro oazy pouští…“ Palmy známe datlové, kokosové, ságové a také voskové, betelové a třeba stínidlové.

Jedna palma se jmenuje žumara nízká. A právě díky ní má palma své jméno, jak ve své knižní sbírce původně rozhlasových vyprávění píše Václav Větvička. Žumara, uvádí, je jediná v Evropě přirozeně rostoucí palma. Starým Římanům prý rostla všude za humny jako nám třeba černý bez. Z jazykového hlediska je důležité, že tato nízká palma má výrazně vějířovité, dlanité listy. Že připomíná dlaň. A dlaň se latinsky řekne palma. Žumaře staří Římané zkrátka říkali dlaň a odtud se slovo palmae, palmy, přeneslo i na ostatní rody a druhy arekovitých, jak se palmám říká učeně.

Že palmy hrály v životě starých Římanů důležitou roli, dokazuje i slovní spojení palma vítězství. Když chceme hodně vznešeně říct, že někdo zvítězil, pravíme podle starých Římanů, že si odnesl palmu vítězství. Když totiž vítězný římský vojevůdce slavil svůj triumf, během slavnostního pochodu vojsk držel v jedné ruce žezlo a ve druhé palmovou větev. Z tohoto zvyku asi pochází také sice méně používané, ale rovněž známé slovní spojení palma míru.

Ale abych se dostal ke slíbeným advokátům. Tomu, co advokátovi zaplatíme za to, že nás zastupoval u soudu, eventuálně za to, že nám poradil, abychom k soudu vůbec nechodili, případně jen za to, že nás vyslechl, se neříká ani mzda, ani plat, ale palmáre. Tohle slovo patří k těm, která se po pádu minulého režimu vrátila do běžného používání. Slovník spisovného jazyka českého vydaný v šedesátých letech minulého století říká, že palmáre je „ odměna advokátovi za právnické rady a služby, které koná pro stranu jako její zástupce“, ale k této charakteristice připojil poznámku dř., kterou označoval „jevy zanikající nebo zcela zaniklé“. Slovník se mýlil, pojmenování palmáre nezaniklo.

Je to slovo už napohled podobné výrazu palma a opravdu z něho pochází. Ale není úplně jasné, z které vlastně palmy. Zda z té původní latinské, tedy z pojmenování dlaně, nebo z té rostlinné a symbolické, neboli z úsloví palma vítězství. Zastánci první možnosti říkají, že palmáre je odměna vyplacená na otevřenou dlaň, tedy jak praví novodobá čeština, dlaňovka. Ti, kteří – jako například autor našeho nejnovějšího etymologického slovníku Jiří Rejzek – sázejí na druhou možnost, tvrdí, že palmáre je původně odměna za vyhraný proces, a že pojmenování je tedy ze slova palma v přeneseném významu vítězství.