Kořen

Jeden z celkem osmi významů, které uvádí Slovník spisovného jazyka českého u výrazu kořen, je „člověk, který za jiné platí“. Na otázku, jak vznikla souvislost mezi kořeny rostlin a venkovany stávajícími se ve městě obětí své naivity, neodpovím úplně uspokojivě.

Objevil jsem jen jediného autora, který se tímto problémem zabývá. Václav Machek však ve svém slovníku uvádí pouze to, že jsme nový význam výrazu kořen převzali z němčiny, doslova jsme přeložili německé Wurzen, které v němčině znamená jednak část rostliny, jednak se jím označuje venkovan, který přišel do města za dobrodružstvím. Jak tato souvislost v němčině vznikla, Machek nejspíš nevěděl, protože o tom nic nepíše. Zato dodává, že slovo křen, které se užívá jako hanlivé pojmenování stejného typu lidí, tedy kořenů a kavek, vzniklo zkrácením z výrazu kořen a s rostlinou, jejíž kořen se pro svou palčivou chuť používá jako pochutina, nemá nic společného. Dodejme, že křen není úplně totéž jako kořen, ostatně potvrzuje to i Slovník spisovného jazyka českého, který kromě běžných významů výrazu křen, tedy rostlina a její kořen, uvádí jen významy „společník mladé dvojice, ale překážející a nevítaný“ a dále „neobratný, těžkopádný člověk“.

Třetí pojmenování venkovanů zvaných kořeni či křeni, totiž kavka, pochází prý z toho, že kavka, jejíž pojmenování je zvukomalebné, je důvěřivý a snadno ochočitelný pták.

Mluvíme ale o kořenu a také o křenu. I když jsou to slova podobná a významová souvislost by se také našla – na křenu je nejdůležitější kořen –, nemají svým původem nic společného. Všeslovanské kořen asi pochází z indoevropského ker-, kroutit, ohýbat a rovněž všeslovanské křen, které se od Slovanů dostalo i do němčiny a italštiny, má podle odborníků nějaký exotický původ; je prý docela možné, že pochází z čuvačtiny.

Jak jsem uvedl, slovník uvádí celkem osm významů slova kořen, především to  samozřejmě je „podzemní část rostliny upevňující ji v zemi“, pak také „spodní část něčeho“, například zubu, ale také „základní, hlavní část něčeho, podstata, původ, příčina“. Tyto významy známe ze slovních spojení jako „jít všemu na kořen“, „dostat se na kořen věci“ či „strana se vrátila ke svým kořenům“.

Tyto obraty asi mají původ ve slovním spojení pocházejícím z Bible, které zní „kořen všeho zla“. Podle svatého Pavla kořenem zla, tedy prapříčinou většiny či dokonce všech neblahých situaci, je „láska k penězům“, v jiném českém překladu Nového zákona najdeme formulaci „milování peněz“. Svatý Pavel napsal v Prvním listě Timoteovi doslova toto: „Neboť kořen všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, co se po nich pachtili, zabloudili od víry a připravili si mnoho bolestí.“

S kořenem jako něčím základním souvisí i příslovce dokořán. O něm Pavel Eisner v Češtině poklepem a poslechem napsal: „…kdo není při každém setkání s tímto příslovcem znovu okouzlen jeho metaforou… tomu již není pomoci – chrápe a k životu v jazyce se neprobudí nikdy. Silná a působivá slovní metafora, to dokořán: dveře byly otevřeny dokořán, tedy do svých kořenů. Totiž: bylo by to silné a působivé, kdyby někdo vůbec ještě na to myslil.“