Harant

Výraz harant vnímáme jako, řekl bych,  lehkou nadávku dětem. Slovník spisovného jazyka českého slovo charakterizuje jako expresivní výraz z obecné češtiny a mezi příklady použití  uvádí věty: „mít pět harantů“ a  „zpropadení haranti“. Ti z nás, kteří si něco pamatují z české historie, znají Haranta s velkým H, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který se nejdříve proslavil tím, že vydal knihu, v níž popsal svou cestu do Benátek, Palestiny a Egypta, a pak ještě jednou, když byl jako účastník stavovského povstání po bitvě na Bílé hoře popraven na Staroměstském náměstí spolu s dalšími šestadvaceti, jak se nepřesně říká, „českými pány“.

Otázka, jestli slavný cestovatel a revolucionář Harant má něco společného se zlobivými dětmi, zní trochu divoce, ale v některých knihách opravdu najdeme vysvětlení původu nadávky harant ze jména Kryštofa Haranta. Prý to zavedli jezuité, kteří tak chtěli pošpinit památku svého velkého odpůrce. Podle této teorie jsme zlobivým dětem mohli, podle mužů rovněž popravených na Staroměstském náměstí, říkat třeba šlikové, budovcové, eventuálně jeseniové.

Tím jsme odbyli nejméně důvěryhodnou teorii o původu výrazu harant. O něco pravděpodobnější snad je vysvětlení, které mluví o méně známém Harantovi, o Kryštofovi Vilémovi, synovci popraveného, o nezdárném synovci, musím říct. Byl to vysoký důstojník, který za třicetileté války měnil bojující strany jak košile, chvíli válčil na straně Habsburků, chvíli byl ve švédském, chvíli v saském vojsku… Nakonec skončil na správné, tedy vítězné, straně vrahů svého strýce a jako císařský generál počátkem 80. let 17. století krutě potlačil selskou vzpouru v severních Čechách. A právě díky krutosti Kryštofa Viléma Haranta prý vznikla nadávka harant.

Teorie, které zastávají současní etymologové, však slovo harant do souvislosti s českým šlechtickým rodem nedávají. Podle nich slůvko harant možná  vzniklo přidáním koncovky –nt ke starému citoslovci hara, což byl bojový pokřik. Nebo snad ten výraz pochází z nářečního hadrabant, které je z původem německého Drabant či Trabant, tedy člen tělesné stráže, dnes bychom řekli bodyguard. A poslední teorie říká, že harant nejspíš souvisí s původním významem slovesa hárat: „prudce, skokem jít či jet“. Ve všech třech případech by slovo harant pocházelo z vojenského prostředí, byla by to původně vojenská nadávka, která z neznámých důvodů přešla na děti.