Jaký je původ slova habán? Proč se říká habán?

Habán

Někdy kolem roku 1529 přišla na Moravu, do okolí Slavkova, skupina novokřtěnců, lidí vyznávajících zvláštní, možná přísnější variantu křesťanství. Přišli se svým vůdcem Jakubem zvaným Hutter, tedy Kloboučník, z Tyrolska, kde byli pro svou víru pronásledováni. Na Moravě žili zhruba sto let jako velmi uzavřená komunita. Kromě speciálních náboženských praktik měli i originální, velmi pozoruhodnou organizaci veřejného i soukromého života a především se chovali jinak než okolí. Všichni prý byli velmi pracovití, pořádní, ukáznění, vážní, umírnění v jídle a pití. A všichni nebo skoro všichni byli také mimořádně urostlí, vyšší než byl tehdejší moravský průměr. Moravané a potom i Slováci je nazývali Habány, což byla zkomolenina starého německého Habaner, tedy hrnčíř. Hrnčířství totiž bylo oblíbené řemeslo těchto přistěhovalců. Oni sami si říkali podle jména svého vůdce hutteři.

Vysoká postava pozoruhodných hrnčířů pak dala vzniknout slovu habán ve významu vysoký člověk, dlouhán, čahoun, které používáme dodnes. Kromě toho, že nám Habáni díky svému neobvyklému vzrůstu zanechali v češtině slovo habán, zůstalo tu po nich ještě něco hmotnějšího, totiž habánská fajáns neboli majolika, zvláštní druh keramiky, z níž Habáni vyráběli hlavně džbánky.

I když to už nesouvisí s jazykovým zákulisím slova habán, chci aspoň stručně dovyprávět pozoruhodnou historii pozoruhodných Habánů. Po Bílé hoře se Habáni jako jinověrci museli z Moravy vystěhovat na Slovensko. Ale ani tam se před katolizací neschovali, takže šli dál, do Sedmihradska a nakonec do Ruska, kde žili až do roku 1874. Pak i tuto zemi museli opustit, vystěhovali se do Spojených států, kde v jižní Dakotě vybudovali tři bratrské dvory o 1300 obyvatelích. Ale to pořád ještě nebyl konec jejich putování. Ve třicátých letech minulého století se v jedné rozhlasové přednášce, z jejíhož záznamu jsem načerpal tyto informace, říkalo, že Habáni žijí v kanadském státě Alberta. A že nejen mluví stejnou němčinou, jakou používali na Moravě v 16. století, ale zachovávají stále tytéž zvyky a náboženská pravidla.