Dudek

Když chceme o někom říct, že opravdu tvrdě spí, že by se neprobudil, ani kdyby mu stříleli u ucha, řekneme, že spí jako dudek. Povíme si, jak to přišlo, že tvrdý spánek se běžně dává do souvislosti s ptákem Upupa epops, tedy dudek chocholatý. Slovník spisovného jazyka českého uvádí jen jeden význam slova dudek: plavý chocholatý pták s dlouhým zobákem. Jinde, například v knihách, které se týkají peněz a mincí, ale můžeme najít ještě jednoho dudka. V 16. století se tak říkalo polským třígrošům, které hojně pronikaly na naše území. V mincovním poli měly polskou orlici a náš bodrý lid tomu vznešenému ptáku žertem říkal dudek. Jak by polská mince mohla souviset s tvrdým spánkem, vyspekulovat nelze, nadějnější určitě bude, když se zaměříme na opravdového dudka.

Co tedy o dudkovi víme? Má dlouhý mírně dolu zahnutý zobák k chytání hmyzu a dalších bezobratlých, obě pohlaví jsou stejně pestře zbarvená. V Evropě existuje jen jeden druh, zmíněný dudek chocholatý, u nás řídce hnízdí v nejteplejších oblastech. Dudek chocholatý je na křídlech a ocase černobíle pruhovaný, jinak hnědavý, na hlavě má vztyčenou chocholku. V letu prý připomíná velkého motýla. Staří Čechové dudkovi říkali dedek nebo vdedek, dnešní podoba jeho jména se ustálila někdy v Komenského době. Etymologové se shodují, že je to pojmenování onomatopoické, tedy zvukomalebné. Má vystihnout zvuk, který dudek vydává na jaře. Jak se píše ve staročeské Radě zvířat: „dedek zpívá du-du-du.“

Takže jsme o dudkovi i o pravděpodobném původu jeho pojmenování leccos zjistili, ale k rozluštění záhadné souvislosti mezi dudkem a tvrdým spánkem jsme se ani nepřiblížili. Nikde se nic nepíše o tom, že by dudek byl pták, který zvlášť tvrdě nebo zvlášť hodně, eventuálně často, spí. Ornitologové by nám potvrdili, že dudkové spí takříkajíc standardním způsobem, jejich spánek se ničím od spánku jiných ptáků neodlišuje.

Jde prý o něco jiného. O v podstatě trapnou záležitost. Původně se toto přirovnání užívalo jen o malých dětech, a jak ví každý rodič, nemluvně spí nejlépe, nejtvrději, když se ve spánku pokaká. „Věřilo se dříve,“ píše Václav Machek ve svém slovníku, „že i mláďata dudků jsou v hnízdě uprostřed takové nečistoty.“ Dnes už vědci vědí, že dudci nemají ve svém hnízdě víc exkrementů, než je u ptáků obvyklé. A že při vzniku úsloví „spí jako dudek“ nehrála roli údajná nečistota v ptačích hnízdech, ale šlo o zápach. Samice dudků sedící v hnízdě totiž brání hnízdo před nepřítelem tím, že proti němu z kostrční žlázy vystřikují tekutinu, jejíž pach je velmi podobný pachu pokakaného, a tudíž tvrdě spícího dítěte.