Máslo

O vysoce postavených lidech nebo o lidech o vysoké postavení se ucházejících lze někdy slyšet, že mají máslo na hlavě, což, jak víme, znamená, že se dopustili něčeho, co není čestné a za co hrozí trest. Ten, kdo má máslo na hlavě, je „zatížen vědomím viny či spoluviny“, a proto nemůže volně jednat.

Máslo figuruje v mnoha slovních spojeních a obratech. Když mluvíme, jako když másla ukrajuje, mluvíme přívětivě. Když s někým jednáme jako s máslem, jednáme s ním opatrně, když nám něco jde jako po másle, jde nám to hladce, stejně hladce, jako když nůž vjede do másla. Všechny ty obraty jsou srozumitelné, bez dlouhého přemýšlení víme, jak vznikly – z toho, že máslo je měkké, hladké, snadno se v teple rozpouští a v neposlední řadě je i chuťově příjemné.

Máslo na hlavě je nepochopitelnější. Pravda, představa, že mám čtvrtku másla na hlavě, není moc příjemná, protože když ji tam budu mít delší dobu, roztaje a znečistí mi vlasy, hlavu, možná i šaty… Ale co to má co společného s vinou, s nečestnými činy…

Naše úsloví pochází z Francie, k nám se dostalo poměrně nedávno, jeho první doklady v českých textech jsou z roku 1900. Ve francouzštině však žije mnohem déle. Pařížský prefekt a bývalý kriminálník Jean Vidocq ho znal už počátkem 19. století z hantýrky zlodějů a domníval se, že pochází z hebrejštiny.

Dnes se soudí, že vzniklo už v 15. století a že odkazuje na středověký trest pro nepoctivé trhovkyně, které kazily máslo tím, že do něj přidávaly různé příměsi. Když se na to přišlo, musela si přistižená dáma dát inkriminovanou hrudku másla na hlavu, postavit se na slunce a pak už následovalo to, co jsem popisoval: znečištěné všechno. A k tomu ještě veřejná ostuda.

Nakonec musím dodat, že české slovo máslo je všeslovanské, že pochází od slovesa mazat, které je praslovanské a má indoevropský původ. Máslo, stejně jako mast, je to, co se dobře maže.

Comments are closed.